Václav
Havel
dramatik a spisovatel, prezident
1936
|
2011
Český dramatik a spisovatel, hlavní představitel protirežimní opozice v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy byl opakovaně vězněn. V letech 1989 až 1992 byl posledním prezidentem Československa a v letech 1993 až 2003 prvním prezidentem České republiky.
Václav Havel se veřejně angažoval od druhé poloviny šedesátých let, v období let 1968 až 1969 se podílel na činnosti nezávislých aktivit, v srpnu 1969 se stal spoluautorem a signatářem otevřeného dopisu „Deset bodů“, který kritizoval okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy a nastupující „normalizaci“, a byl za to vyšetřován Státní bezpečností.
V sedmdesátých a osmdesátých letech byl Havel neustále komunistickým režimem pronásledován. Nesměl oficiálně publikovat a jeho díla mohla vycházet pouze v samizdatu. V roce 1975 napsal Václav Havel otevřený dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentovi ČSSR Gustávu Husákovi, v němž kritizoval tehdejší politické, společenské a hospodářské poměry. V roce 1976 organizoval protesty na podporu perzekvovaných undergroundových hudebníků z kapely The Plastic People of the Universe. Byl jedním z autorů a prvních signatářů Prohlášení Charty 77 a současně jedním z prvních tří mluvčích Charty 77.
Místní oddělení Veřejné bezpečnosti Praha 6 jej v březnu 1977 charakterizovalo následovně: „Jmenovaný pochází z buržoazní rodiny a jeho otec vlastnil milionový majetek. Po roce 1948 neměla jeho rodina nikdy kladný poměr k socialistickému zřízení. U spoluobčanů nepožívá dobré pověsti, zejména pro své politické názory, které jsou zaměřeny proti socialistickému zřízení.“
V roce 1975 se v Helsinkách uskutečnila Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a následně byl zveřejněn „Závěrečný akt“, na jehož základě se i socialistické státy ve východní Evropě zavázaly k dodržování lidských práv. Tímto disidentská hnutí v SSSR a dalších státech východní Evropy získala společného jmenovatele. Ve státech východního bloku vznikala lidskoprávní hnutí a skupiny: Moskevská helsinská skupina, Ukrajinská helsinská skupina, Gruzínská helsinská skupina atd. V Československu v roce 1978 Václav Havel společně s dalšími signatáři Charty 77 založil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), jenž sledoval a zveřejňoval případy lidí, kteří byli komunistickým režimem pronásledováni v rozporu s tehdejšími zákony.
Ve stejném období Havel napsal stěžejní text disidentského hnutí nejen v Československu. V eseji „Moc bezmocných“ mapoval mechanismy fungování (post)totalitního státu a zabýval se otázkou existence jedince a jeho významu jako součásti totalitního systému. Od srpna 1978 byl půl roku držen v domácím vězení.
Na podzim roku 1979 byl spolu s dalšími představiteli VONS odsouzen a v letech 1979 až 1983 vězněn. Z vězení byl propuštěn kvůli výrazně zhoršenému zdravotnímu stavu a rovněž z důvodu tlaku zahraničních osobností veřejného života. V průběhu pobytu ve vězení Václav Havel psal dopisy své manželce Olze, které byly později publikovány pod stejným názvem.
V průběhu demonstrací během tzv. Palachova týdne v Praze v lednu 1989 byl Havel zatčen a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, po propuštění z vězení v květnu 1989 patřil ke spoluautorům petice „Několik vět“.
V listopadu a prosinci 1989 se stal vedoucím představitelem Občanského fóra a měl rozhodující podíl na svržení komunistického režimu a obnově demokratického Československa.
Václav Havel se stal posledním prezidentem Československa s idealistickým heslem „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a v lidskoprávních aktivitách pokračoval i ve funkci prezidenta. Jako prezident poukazoval na systematické porušování lidských práv i v Rusku a Bělorusku a vyzýval k solidaritě s utlačovanými národy a lidmi, jelikož podle něj „lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu“. Václav Havel je dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších postav lidskoprávního hnutí 20. století.
У 2016 році у Києві назвали бульвар на честь Вацлава Гавела.
