Marta Kubišová
zpěvačka, herečka a moderátorka
1942
|
Marta Kubišová — čtyřnásobná vítězka hudební ankety Zlatý slavík a signatářka Charty 77. Ve druhé polovině šedesátých letech byla Marta Kubišová jednou z nejpopulárnějších zpěvaček a její píseň „Modlitba pro Martu“ se stala symbolem odporu proti sovětské okupaci Československa v roce 1968.
V letech 1968 a 1969 tvořila spolu s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou populární pěvecké trio Golden Kids. Od února 1970 nesměla veřejně vystupovat, zákaz platil po celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Na veřejnosti poprvé vystoupila až v prosinci 1988 při demonstraci Charty 77 v Praze, v listopadu 1989 se stala jednou z hlavních tváří sametové revoluce a po ní se vrátila k pěvecké kariéře.
Postava Marty Kubišové zejména díky písni „Modlitba pro Martu“ byla v povědomí československé veřejnosti spjata s odporem proti sovětské invazi roku 1968. Po srpnové invazi se Kubišová, stejně jako řada dalších umělců, dostala na seznam „nepohodlných“. Záminkou pro udělení zákazu v únoru 1970 byly její údajné pornografické snímky, ve skutečnosti se však jednalo o fotomontáže vyrobené pravděpodobně Státní bezpečností. Faktická ztráta zaměstnání pro ni byla doplněna osobní tragédií, v následujícím roce přišla o své nenarozené dítě a prožila klinickou smrt. Manžel Jan Němec emigroval do USA.
Několik měsíců se živila lepením papírových pytlíků na dětské hračky a ve druhé polovině sedmdesátých let se kvůli pokračující perzekuci přestěhovala z Prahy do obce Pohled na Vysočině.
I zde však byla pod dohledem Státní bezpečnosti, která kontrolovala veškeré její návštěvy a získala z jejího okolí několik osob ke spolupráci, včetně jejího tehdejšího manžela.
V roce 1977 podepsala Prohlášení Charty 77 a stala se jednou z mluvčích Charty 77. Kubišová se aktivně zapojila do lidskoprávního hnutí a navazovala kontakty i se zahraničními disidenty, na konci sedmdesátých let se účastnila společných setkání československých a polských disidentů na Sněžce. Následně Státní bezpečnost postup vůči Kubišové zintenzivnila: byl odposloucháván její telefon, kontrolována korespondence a na veřejnosti byla pravidelně sledována.
„Já jsem se nebála, ani když Václava [Havla] poprvé zavřeli. Ale bála jsem se pak, protože jsem již tehdy byla ve třetím čtvrtém měsíci těhotenství, když ho zavřeli po tom výletu na Sněžku. Byla jsem tam s nimi dvakrát, na té česko-polské stezce.“
Státní bezpečnost se snažila Kubišovou zdiskreditovat před ostatními disidenty různými pomluvami, spolu s tím se pokoušela prostřednictvím svých tajných spolupracovníků na Kubišovou neustále tlačit, že její aktivity v opozici jsou nesmyslné a že by od nich měla upustit.
V červnu 1978 byly hlavní cíle činnosti Státní bezpečnosti stanoveny následovně: „1) Dosáhnout utlumení její činnosti, popřípadě dosáhnout jejího odstoupení z funkce mluvčího Charty 77; 2) Za pomoci DEZO [odboru dezinformačních opatření] dosáhnout rozporů mezi KUBIŠOVOU a tzv. komunistickou a antisocialistickou částí opozice, která je soustředěna v CHARTĚ 77; 3) Využít jejího současného depresivního stavu k soustavnému psychologickému tlaku směřujícímu k vystěhování KUBIŠOVÉ společně s Janem MORAVCEM do zahraničí“; 4) Nastolení osobních problémů.“
Pro posílení tlaku na zpěvačku se Státní bezpečnost neštítila ničeho, na Martu Kubišovou pravidelně donášel i její druhý manžel Jan Moravec. Současně byla komunistickým režimem přesvědčována, že pokud se od svých aktivit v disentu veřejně distancuje, bude jí umožněn návrat ke kariéře zpěvačky.
Marta Kubišová však na tento návrh nikdy nepřistoupila. V osmdesátých letech jí bylo umožněno pracovat v Praze na administrativní pozici, ale stále byla Státní bezpečností kontrolována, například v roce 1983 byla předváděna k výslechům pravidelně jednou za dva týdny. K aktivní kariéře se vrátila až po sametové revoluci v roce 1989.
Документи про Марту Кубішову на Е-архіві
