Oldřich
Kulhánek
malíř, grafik a ilustrátor
1940
|
2013
Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Od roku 1961 byl členem Komunistické strany Československa, po okupaci Československa v roce 1968 z ní vystoupil. V letech 1970 až 1973 byl za svoji tvorbu trestně stíhán.
Ačkoliv nebyl Kulhánek pravomocně odsouzen, přesto nesměl po celá sedmdesátá a osmdesátá léta zveřejňovat svá díla a účast na výstavách mu byla povolena jen výjimečně.
V období tzv. normalizace se živil tvorbou malé grafiky, ex libris a novoročenkami, příležitostně mu jeho kolegové umožnili ilustrovat knihy. Svobodně tvořit mohl až po listopadu 1989, mimo jiné se stal autorem současné podoby českých bankovek a celé řady poštovních známek.
V roce 1970 bylo na světovou výstavu Expo 1970 v japonské Ósace odesláno sto třicet grafických listů československých umělců, mezi nimi i díla Oldřicha Kulhánka. Grafické listy byly před odesláním schváleny komisí Svazu výtvarných umělců. Při prohlídce došlých grafických listů v Japonsku v červnu 1970 však „obchodní referent“ kanceláře československé delegace Jaroslav Vokurka rozhodl, že tři grafické listy od Oldřicha Kulhánka mají protistátní charakter, urážejí socialistické zřízení a hanobí Sovětský svaz.
Vokurka byl ve skutečnosti od roku 1952 příslušníkem Státní bezpečnosti a jako člen československé delegace v Japonsku byl vyslán k plnění „operativních úkolů“, tedy aby na průběh výstavy z pohledu československé StB dohlédl. Vokurka o svém zjištění okamžitě informoval nadřízené do Prahy a celá záležitost začala být Státní bezpečností vyšetřována. Dne 1. března 1971 byl zahájeno trestní stíhání a 2. března byl Kulhánek zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby, z níž byl po měsíci propuštěn.
V usnesení o zahájení trestního stíhání se tvrdilo:
„Podrobnějším zkoumáním grafických listů uvedených autorů bylo dále zjištěno, že obsahovaly hrubé urážky SSSR a jiných států světové socialistické soustavy a jejich představitelů v souvislosti s internacionální pomocí těchto států naší republice proti kontrarevoluci v srpnu 1968, přičemž k interpretaci byl uvedenými autory použit takový typ výtvarné tvorby, který chce vyprávět obrazy seriálovým znázorněním současných zážitků tak, aby vědomí vnímatele bylo zasaženo a případně narušeno šokem.“
Vyšetřovatelé StB se soustředili na získání potřebných „důkazů“, zejména odborného posudku z oboru výtvarného umění, který by doložil závadnost Kulhánkových grafických listů. Ve vyjádření Svazu českých výtvarných umělců zaznělo: „Grafické listy mají objektivně i propagačně protisovětský charakter a jsou jedním z jevů revizionistické vlny let 1968–1969. Odpovědnost spadá nejen na autory, ale i na ty, kteří tyto listy schvalovali a přispěli tak k jejich rozmnožování a vystavení.“
Po propuštění z vyšetřovací vazby byl Kulhánek vyslýchán Státní bezpečností každých čtrnáct dní v průběhu několika následujících let. Sám na to později vzpomínal: „Pro člověka je to opravdu traumatický zážitek. V Ruzyni to totiž nekončilo. Byli jsme ještě dva roky vyslýcháni na svobodě každých čtrnáct dní, a to je myslím něco jako Kafka. Když jdete ulicí jásajících lidí a jdete do kachlíkárny [budovy Státní bezpečnosti v Praze v Bartolomějské ulici], spíše vás tam vedou… Docela si myslím, že jsem prožil případ občana K. z ,Procesu‘.“
Podání obžaloby však prodlužovalo zkoumání stavu výtvarníka Jana Krejčího, který byl s Kulhánkem spoluobžalován. Od další trestní perzekuce nakonec Oldřicha Kulhánka zachránila amnestie prezidenta republiky vyhlášená v únoru 1973 u příležitosti oslav pětadvacátého výročí uchopení moci Komunistickou stranou Československa.
