Působila v Národním divadle a od roku 1936 v Divadle na Vinohradech. V roce 1951 byl zatčena při pokusu o útěk na Západ a následně odsouzena ve vykonstruovaném soudním procesu. Jiřina Štěpničková byla propuštěna na svobodu podmínečně v roce 1960. K herecké profesi se mohla vrátit až v roce 1968. Její případ dokládá masivní používání nezákonných a provokačních metod Státní bezpečností v období stalinismu.

Už v listopadu 1948 a poté v říjnu 1949 byla kontaktována příslušníky Státní bezpečnosti, kteří se vydávali za agenty vyslané ze Západu a snažili se ji vyprovokovat k protikomunistické činnosti. Tyto kontakty následně StB využila k nátlaku na Štěpničkovou: v červnu 1951 byla zatčena a bylo jí vyhrožováno, že pokud nezačne se Státní bezpečností spolupracovat, bude odsouzena na dvacet let do vězení. Po celonočním výslechu se tlaku podvolila a podepsala souhlas se spoluprací.

Bezpečnost to však neodradilo od další provokační akce. V říjnu 1951 Jiřinu Štěpničkovou vyhledal další provokatér ve službách StB Jiří Fiala, který jí předal podvržený dopis od režiséra Františka Čápa, v němž ji vyzýval k odchodu do Německa, kde pro ni má připravené herecké nabídky. Ve skutečnosti se však jednalo o past. Dne 21. října 1951 odjela Štěpničková s dalšími osobami ke státní hranici, přes kterou měl Fiala skupinu uprchlíků převést. Kromě známých Štěpničkové byl ve skupině i její tehdy čtyřletý syn Jiří: „Já si hlavně pamatuji to, že jsme jeli vlakem, pak jsme z toho vlaku vysedli v té skupině. Šli jsme lesem a byli jsme upozorněni, že musíme jít velmi tiše a při každém sebemenším náznaku něčeho, nějakého zvuku, který nepatřil do lesních zvuků, jsme se museli běžet schovat do nějakého křoví nebo tak. Vedl nás ten převaděč, což se později ukázalo, že to byl spolupracovník StB.“

Během přechodu byla skupina zatčena hlídkou Pohraniční stráže, pouze Fialovi se podařilo „utéct“. Uprchlíci se ve skutečnosti ke státní hranici ani nepřiblížili ― pohybovali se od ní ve vzdálenosti více než dvacet pět kilometrů. Následně byli všichni zadržení převezeni do Prahy a zatčeny byly i další osoby, které o připravovaném útěku věděly. Celá „protistátní“ skupina byla odsouzena v prosinci 1952 k mnohaletým trestům vězení, Štěpničková k trestu patnácti let.

V listopadu 1956 uvedla do protokolu: „Přesně chci uvést, že mám dnes vážné podezření, že můj pokus o útěk byl vyprovokován a že Fiala, který se vydával za převaděče přes hranice, byl ve skutečnosti spolupracovník bezpečnosti. (…) Fiala těsně před tím, než jsme měli odjet k hranicím, byl s Farskou a dalšími na flámu, kde docela veřejně roztrušoval, že je převaděčem, že právě bude někoho převádět, v baru se domlouval s dívkou do té doby mu zcela neznámou, (…) že ji rovněž převede do Západního Německa. Pochybuji, že by takto postupoval skutečný převaděč, naopak mám za to, že i v uvedeném baru prováděl provokaci. Stojí tak za povšimnutí, že přestože byla možnost přejít hranici v noci, Fiala zařídil celou věc tak, že jsme hranice přecházeli v 8:00 hodin ráno, kdy byla zřejmá možnost, že budeme viděni a zadrženi.“