Na začátku padesátých let režim sáhl po brutálních represivních opatřeních proti různým opozičním proudům: katolické církvi, tzv. kulakům a politické opozici. V tomto období proběhla v Československu řada politických monstrprocesů po vzoru sovětských „soudů“ ze třicátých let, období tzv. Velkého teroru.

Jedním z těchto monstrprocesů se stal případ „Zelené internacionály“. Špičky komunistického režimu rozhodly o přípravě procesu, který měl jednak dělníky a drobné rolníky přesvědčit o nepřátelské činnosti bývalých představitelů agrární strany a současně jím měli být zastrašeni zemědělci odmítající kolektivizaci. Státní bezpečnost se rozhodla zaměřit se nejen na bývalé agrární politiky, ale také na veřejně známé katolické intelektuály.

V první polovině roku 1951 bylo zatčeno několik desítek osob, mezi nimi i katoličtí spisovatelé a básníci Ladislav Jehlička, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Josef Knap, František Křelina, Václav Renč nebo Jan Zahradníček. Nikdo ze zatčených se žádné skutečné protikomunistické činnosti nedopustil, stejně tak nikdo neměl nic společného se „Zelenou internacionálou“. Přesto byl případ veřejnosti prezentován jako proces se „Zelenou internacionálou“.

Zatčení byli podrobeni brutálním výslechům, při nichž se ke své údajné nepřátelské činnosti přiznali. Hlavní politický monstrproces se odehrál ve dnech 2. až 4. července 1952 v Brně, při kterém bylo k mnohaletým trestům vězení odsouzeno patnáct osob. Další nevinní byli odsouzeni v následných soudních procesech. Většina odsouzených byla z vězení propuštěna až na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960.

V průběhu šedesátých let někteří usilovali o soudní rehabilitaci a vypovídali přitom o hrůzných vyšetřovacích metodách, které příslušníci Státní bezpečnosti používali. Václav Prokůpek k tomu v červnu 1963 uvedl: „Fyzické i duševní násilí na mně bylo pácháno vyšetřovacími pracovníky ihned při prvním výslechu 18. května 1951 v Bartolomějské ulici v Praze. Výslech trval od časného rána do pozdních hodin nočních za ustavičného bití. Vyšetřovací pracovník byl menší postavy, zavalitý, na očním víčku měl bradavici. Jedná se o vyšetřovacího pracovníka, který se mnou sepisoval prvý protokol 23. května 1951. Po přivedení do výslechové místnosti dne 18. 5. 1951 mě vyšetřovací pracovník vyzval, abych hovořil o své protistátní činnosti.

Když jsem se dotázal, o jakou činnost se jedná, ihned se na mě vrhl a dal mi pěstí několik ran do tváře a do břicha. Vzápětí nato mi dal pouta na ruce a za brutálního křiku mě zavaloval nadávkami. Pak mne srazil k zemi a začal do mě kopat, načež mě vzal za vlasy a zvedal. Pak začal výslech mírným způsobem, ale když jsem se nedoznával, opět používal násilí, šlapal mi podpatkem na špičky nohou, takže mně nehty na palcích úplně rozdrtil, zavázal mi oči a tloukl mě po celém těle. Nařídil mi dělat dřepy až do úplného vyčerpání, přičemž jsem musel vykřikovat slova: ‚Jsem zrádce národa, špion a vrah,‘ až do úplného ochraptění.“