Milan
Kundera
spisovatel
1929
|
Мілан Кундера – один із найвідоміших чеських письменників.
Psal rovněž básně, eseje a dramata, s odstupem času ale svoji ranou tvorbu zavrhl. Od roku 1948 byl členem Komunistické strany Československa. Z ní byl vyloučen v roce 1950, když Státní bezpečnost zachytila jeho korespondenci s Janem Trefulkou, ve které zesměšňovali vysoké stranické funkcionáře.
I přes tuto skutečnost bylo Kunderovi umožněno dostudovat na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde po absolvování v roce 1953 zůstal i pracovně a přednášel zde literaturu. Do KSČ znovu vstoupil v roce 1956. V šedesátých letech patřil mezi nejznámější československé spisovatele a jeho dílo bylo oceněno i Státní cenou Klementa Gottwalda.
Na konci šedesátých let podporoval reformní úsilí o demokratizaci komunistického režimu, a musel tak čelit státní cenzuře. Aktivně se zapojil do Pražského jara v roce 1968 a po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy byl za to nastupujícím normalizačním režimem perzekvován.
V roce 1969 byla ze zaměstnání propuštěna jeho manželka, v roce 1970 byl vyhozen z práce a podruhé vyloučen z komunistické strany také samotný Milan Kundera. Vlastní texty publikoval pod smyšlenými jmény a nějakou dobu se živil jako astrolog a autor horoskopů, které psal pod pseudonymem. Na počátku sedmdesátých let byl zařazen na seznam zakázaných autorů, nesměl publikovat a jeho knihy byly vyřazeny z knihoven.
Od roku 1975 žije ve Francii.
Do otevřené protirežimní činnosti se nepustil, přesto byl pod kontrolou Státní bezpečnosti. První náznaky spolupráce Milana Kundery s komunistickou mocí sahají ještě do padesátých let. V roce 2008 historik Adam Hradilek zveřejnil text, který měl údajně potvrdit fakt, že tehdy dvacetiletý Kundera udal Miroslava Dvořáčka Státní bezpečnosti. Samotný spisovatel však jakékoliv zapojení do tohoto případu popřel. Pro jeho „udavačství“ nepřímo svědčí dva dokumenty.
Dokument zveřejněný Adamem Hradilkem svědčí o tom, že na „OVNB 6 odd. II. Praha 6 se dostavil ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera, nar. dne 1. 4. 1929 (…) a udal, že v této koleji bydlí studentka Iva Militká, která sdělila studujícímu Dlaskovi z téže koleje, že téhož dne se sešla na Klárově v Praze s jistým známým Miroslavem Dvořáčkem. Tento prý si k ní dal do úschovny 1 kufr s tím, že si pro něj přijde během odpoledne.“
Druhým nepřímým důkazem Kunderovy spolupráce s StB je přednáška tehdejšího náměstka ministra vnitra Jaroslava Jermana „O obraně země proti vnitřním i vnějším nepřátelům“, která byla následně vydána i knižně. V ní si Jerman pochvaloval dobrou spolupráci Státní bezpečnosti s občany, díky níž došlo k odhalení „našich nepřátel“. Jako příklad takové spolupráce náměstek ministra uvedl případ, kdy „14. 3. 1950 se dostavil na Okresní oddělení VB v Praze 6 studující M. K.“ a oznámil uschování podezřelého kufru na koleji.
Kunderův podíl na případu následného zatčení Miroslava Dvořáčka je dodnes předmětem spekulací. Důležitý pro pochopení tohoto případu je dobový kontext. Na začátku padesátých let byly v Československu zahájeny čistky ve společnosti a politické monstrprocesy. Tehdy dvacetiletý Milan Kundera byl na koleji důvěrníkem a podobné pozorování podezřelých situací měl v popisu práce. Jakkoli tato událost zapadá do kontextu tehdejšího dění, svoji účast na této události spisovatel razantně popírá.
Do hledáčku Státní bezpečnosti se Milan Kundera opět dostal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V prosinci 1970 byl podepsán návrh „na evidování nepřátelské osoby do kategorie č. II/21 na vysokoškolského pracovníka Milana Kunderu“. Státní bezpečnost ho sledovala jak prostřednictvím sítě tajných spolupracovníků, tak za pomoci speciálních technických úkonů: odposlechem bytu i telefonu nebo kontrolou korespondence.
V bezvýchodné situaci se rozhodl vyjednávat s komunistickým režimem ohledně svého pracovního působení na Západě. Po sérii jednání mu byl v roce 1975 umožněn roční pracovní pobyt ve Francii. Už v té době Státní bezpečnost počítala s tím, že jeho návrat do Československa je nežádoucí: „Po výjezdu KUNDERY do zahraničí začít výslechy některých blízkých styků KUNDERY, a to s VADLEJCHOVOU Natálií, která podle technického úkonu předala KUNDEROVI některé písemné materiály neznámého obsahu, dále s EVOROVOU Marií, která podle dosud získaných poznatků se jeví jako spojka KUNDERY do Francie. Tím, že budou obě dvě i další osoby vyslýchány z podezření ze špionáže, rozhodně vejde tato skutečnost KUNDEROVI ve známost. To může v podstatné míře ovlivnit rozhodnutí KUNDERY při návratu do ČSSR.“
Po emigraci do Francie Milan Kundera přednášel na univerzitě v Rennes a poté v Paříži. Od československého režimu následně obdržel takzvaný vystěhovalecký pas, vydávaný osobám žijícím legálně v zahraničí, které zůstaly československými státními občany. Když však chtěl Kundera v roce 1978 Československo navštívit, nebylo mu to umožněno. Následujícího roku byl československého občanství zbaven, přičemž jako záminka posloužilo vydání jeho románu „Kniha smíchu a zapomnění“.
