Státní bezpečnost Vlastimila Třešňáka sledovala od roku 1977. Dne 4. července 1979 byl zadržen v Praze jejími příslušníky a při domovní prohlídce u něj byly nalezeny údajně „závadové tiskoviny silně zaměřené proti socialistickému zřízení v ČSSR“. Znovu zatčen byl v dubnu 1980, kdy jej zadrželi příslušníci StB pro „důvodné podezření z rozšiřování nepřátelských tiskovin zaměřených proti socialistickému zřízení“.

V červnu 1980 byl vyšetřován pro trestný čin příživnictví, který byl Státní bezpečností velmi často využíván jako „vhodný“ prostředek k perzekuci disidentů. Třešňák však byl zaměstnán, nikomu nedlužil peníze, a jeho trestní stíhání proto muselo být odloženo. Znovu byl opakovaně zadržen v březnu 1981, dne 20. března 1981 mu byla udělena takzvaná výstraha Sboru národní bezpečnosti s tím, že bude-li ve svých aktivitách pokračovat, vystavuje se „nebezpečí trestního postihu“, teprve pak byl z cely předběžného zadržení propuštěn. Hned následujícího měsíce byl ale vyšetřován a zadržen pro další údajný trestný čin, tentokrát výtržnictví.

Stupňovaný nátlak na Vlastimila Třešňáka vyvrcholil na jaře a v létě roku 1981, kdy byl zařazen do již několik let probíhající akce „Asanace“, v jejímž rámci se komunistický režim snažil donutit nepohodlné lidi (především signatáře Charty 77) šikanou a psychickým nátlakem k emigraci. Na Třešňáka byli „nasazeni“ dva tajní spolupracovníci, každý týden byl předvoláván k výslechům k „podání vysvětlení“. Vyvrcholením brutality se stal výslech probíhající od večera 13. července do 16. července 1981. Vyšetřovatel Státní bezpečnosti Třešňáka fackoval, mlátil jej různými předměty a pálil jej cigaretami na rukou, následkem čehož Vlastimil Třešňák během výslechu zkolaboval.

Na psychický a fyzický tlak ze strany StB hudebník později vzpomínal: „Vyhnaly mě až tvrdé výslechy. Ztráta času, únava, strach, beznaděj. (…) Zatkli mě a zmlátili, jelikož chtěli a mohli. Měli to v popisu práce. Byl u toho [estébák] soudruh Kafka ještě s jedním mně neznámým estébákem, ožralí. Když mě s. Kafka v jedenaosmdesátém zmlátil a já zkolaboval, s. Kafka vyběhl přes druhou kancelář na chodbu pro doktora. A v té sousední kanceláři zrovna vyslýchali přítele Pavla Brunnhofera. V jeho bytě se pořádala zakázaná muzika a neoficiální výstavy a spolu s P. B. jsme byli zajedno, že nikdy nikam neemigrujeme, neodjedeme. No a on mě teď z té vedlejší kanceláře viděl ležet na zemi, bylo mu jasné, že nesimuluju, a když jsem se probral, řekl mi: ,Jeď pryč!‘“

Přesto byl Vlastimil Třešňák donucen podepsat lživé prohlášení: „Se svojí výpovědí souhlasím, nežádám žádných oprav ani doplňků. Zároveň prohlašuji, že na mne nebylo činěno žádných psychických ani fyzických nátlaků.“

Bezprostředně poté souhlasil s vystěhováním z Československa. Nejprve usiloval o odchod do Rakouska, nakonec v dubnu 1982 odletěl do Švédska a současně s tím byl zbaven československého státního občanství.