Umělci v dokumentech KGB/StB:

Ukrajina

Československo

Gruzie

ua
en
ge

Svůj život prožili ve 20. století, v době neúspěšných snah o vybudování komunistické utopie na Ukrajině, v Gruzii, Československé socialistické republice a dalších zemích.

Pocházeli z různých kulturních prostředí, měli za sebou různé zkušenosti, ne vždy se znali, ale mnohdy je spojovaly jejich příběhy odporu a represe.

Ukrajinští a gruzínští avantgardní umělci byli blízkými souputníky, obě prostředí však musela z důvodu represí ve třicátých letech 20. století ukončit svoji činnost nebo se nové situaci přizpůsobit. Tajné služby hlásily případy, kdy se umělci, jimž se podařilo přežít, na konci dekády snažili zjistit, kdo zůstal naživu – například ukrajinský filmový režisér Oleksandr Dovženko pátral po osudech svých gruzínských kolegů, zejména spisovatele Žanga Gogoberidzeho, který byl zastřelen. Ve vykonstruovaných procesech byli představitelé gruzínské avantgardy obviňováni také z kontaktů s ukrajinskými „buržoazními nacionalisty“ v řadách umělců a politiků, například z přátelství s Volodymyrem Vynnyčenkem.

Českoslovenští umělci pocítili tlak cenzury poté, co se komunistická strana po druhé světové válce dostala za podpory Sovětského svazu k moci. Přestože nezažili čistky 30. let, na vlastní kůži poznali, co jsou to zničená kariéra, nesmyslná obvinění, neustálé sledování a fyzické útoky. Mezitím však dokázali spustit vlnu demokratických změn ve střední a východní Evropě.

Tato online výstava líčí příběhy umělců, filmových režisérů, herců, hudebníků a spisovatelů. Každý z nich reagoval na cenzuru a represe po svém, protože to byli lidé ovládáni vlastním strachem, slabostmi a chybami.

Někteří z nich byli ke spolupráci s tajnými službami donuceni, ale vyrovnávali se s ní po svém, jako např. humorista Ostap Vyšňa. Jiní se pro ni rozhodli dobrovolně, ale nehráli pouze roli noblesního špiona, což je příklad ukrajinského malíře Mykoly Hlušenka. Někteří se v mládí dopustili možná jediné chyby, ale její důsledky pociťují dodnes, jak se to stalo československému spisovateli Milanu Kunderovi. Některé z nich se podařilo zlomit, jiní dostali druhou šanci, jako např. první gruzínský prezident a spisovatel Zviad Gamsakhurdia.

Tento projekt vychází z dokumentů bývalých archivů sovětských tajných služeb. Pokusili jsme se zjistit, co se nachází na druhé straně, přiblížit, jak práce tajných služeb ovlivňovala životy jednotlivců, měnila kulturní krajinu konkrétních zemí, a ukázat, jaká hlášení tyto služby požadovaly a jak vznikaly na objednávku kritické recenze namířené proti těm, které bylo žádoucí dostat za mříže.

Kopie dokumentů týkající se umělců, jejichž příběhy tato výstava představuje, jsou převzaty z archivů komunistických tajných služeb. Jsou volně k dispozici a lze je stahovat na webových stránkách Digitálního archivu Ukrajinského osvobozeneckého hnutí.

Romans Suta
Zviad Gamsakhurdia
Vlastimil Třešňák
Ivane (Zhango) Ghoghoberidze
Vasyl Stus
Petre Bagrationi-Gruzinsky
Sergiy Paradzhanov
Kote (Konstantin) Khimshiashvili

Ukrajina: intro

Ivane Babuadze
Les (Oleksandr) Kurbas
Oldřich Kulhánek
Vlasta Chramostová
David Kartsivadze
Pavel Kohout
Valerian Pidmohylnyi
Mikheil Javakhishvili

ČSR: intro

Jiřina Štěpničková
Marta Kubišová
Stefaniya Shabatura
Mykhailo Boychuk
Givi Baramidze
Václav Havel
Mykola Hlushchenko
Kote (Konstantine) Mikaberidze

Gruzie: intro

Zelená internacionála
Oleksandr Dovzhenko
The Plastic People of the Universe
Pavlo Hubenko (Ostap Vyshnya)
Milan Kundera
Opanas Zalyvakha

ukrajina československá socialistická republika gruzie

výtvarné umění hudba literatura divadlo kino